Bílkov u Dačic
Bílkov se rozkládá na stráních po obou stranách Vápovky. Kdy a od koho osada Bílkovská založena byla není známo, ale okolnosti, že v okolí zdejším vykopány byly popelnice, totiž hliněné nádoby, do nichž nejstarší předkové naši ukládali popel z mrtvol svých neboštíků, lze usouditi, že jest velmi starého původu.
Ve starých listinách se uvádí rok 1253. Vypravuje se, že v pradávných dobách dolovalo se tu stříbro či bílý kov a odtud prý dostala obec zdejší jméno Bílkov. Pravděpodobnější jest však, že zakladatelem jejím byl nějaký Bílek a po něm že jmenovalo se to Bílkův statek čili jak staří říkali Bílkov statek a později jen Bílkov, podobně jako Urbanov -ův, Pavlov -ův.
Dokud nebylo silnice od Dačic přes Borek, vedla Bílkovem hlavní cesta na Budiškovice, Slatinu a dále. Ještě roku 1610 měl Bílkov své vlastní míto.
Hrad
V dřívějších dobách byl tu také hrad, avšak ani o tom nevíme s jistotou kdy byl založen - postaven a jen dle způsobu stavby soudíme, že pocházel z 12. století, neboť tenkráte bylo obyčejem stavěti hrady na místech, která bylo lze snadno vodou obklíčiti a tím nepřístupnými učiniti a takový byl i hrad Bílkov.
Hrad Bílkov s 8 dědinami: Bílkovem, Dobrohoští, Hříšicí, Jersicemi, Manešovicemi, Borkem a Chlumcem a dávno již zašlou osadou Veleší, tvořily v staré době zvláštní statek, kterýžto byl původištěm pánů Pražmů z Bílkova. Z rodu tohoto známí jsou pan Ranožíř roku 1225 často jmenovaný a jeho synové Smil, Ratiboř, Jaroš a Markvart, z nichž zvláště Smil z Bílkova chvalně znám jest z vyjednávání mezi králem Přemyslem Otakarem I. a Rudolfem Habsburským. Jak dlouho zůstal Bílkov v držení těchto pánů z Bílkova není známo. Později byli majitely jeho páni z Jindřichova Hradce a ti prodali ho roku 1460 Volfovi Krajíři z Krajku a od těch dob patří statek bílkovský k panství dačickému.
Hrad bílkovský stržen byl roku 1460 a na bývalém hradišti postaveno jest nyní 5 domků a části té říká se posud na hradě.
Rod hrabat Pražmů z Bílkova žije posud, ale statků nemá.
Kostel
Z důležitějších budov jest prastarý nyní filiální ale dříve farní kostel sv. Jana Křtilete. Kostel tem počítají mezi nejstarší v zemi a jde v něm jako mnoha jiných pověst, že v něm apoštolové slovanští sv. Cyril a Methoděj kázali a mši svatou sloužili.
Kostel ve svých základech pochází z 15. století ač postraní kaple, které nyní používá se co zakrystie a která původně byla kostelíčkem jest mnohem starší.
Fara
K roku 1371 připomíná se při něm fara, která však v 16. věku zanikla a Bílkov i s ostatními sem přifařenými obcemi mimo Jersice přifařen byl do Dačic a od té doby dojíždí sem každou I. neděli k vykonávání služeb božích pan farář z Dačic.
Farní stavební spustlo. Až roku 1790 na místě spustlého dřevěného farního domu byla vystavěna nynější škola.
Škola
Rovněž nemáme písemných památek kdy původně tu byla škola zařízena až teprve roku 1730 připomíná se zdejším učitelem Dominik Tuček.
Tehdáš vyučovalo se až do roku 1790 v nepatrném domku číslo 5 a když postavena byla na místě fary nová budova, koupil si starou tehdejší učitel Vavřinec Bureš za 50 zlatých. Domku tomu posud říkají rektorova chalupa.
Z ostatních důležitějších budov jest mlýn a při cestě k Dačicům panský dvůr Karlov.
Kostel sv. Jana Křtitele
Volný v církevním místopise uvádí, že původní kostel zachoval se na evangelní straně. Pod kostelem byly v roce 1771 nalezeny 3 balzamované mrtvoly ve zcela steřelých rakvích.
Kdyby posud zachovalé podání, že svatí apoštolové moravští v Bílkově kázali a služby boží konali, historicky se potvrditi dalo, byl by původní kostel ovšem jeden z nejstarších v zemi.
Ve světovém letopise VI. 159. praví se, že Dačice byly roku 1183 vesnicí. Jádro panství v pravěku byl Bílkov, neboť v dávnověkosti příslušela část panství nynějšího k hradu Bílkovu.
Od hradu Bílkovu cestovali svatí apoštolové k poříčí Dyje do Starého Petřína, zastavili se též v Jemnici, v Telči a Třešti.
V pravěku byla hlavou provincie jemnické sídlem osady za Přemyslovců, k níž patřily oblasti V. Meziříčí, M. Budějovice, Telč, Dačice, Č. Rudolec, Brtnice. Z Jemnice cestovali pak poříčím Želetavy dále po Dyji do Starého Petřína, pak přes Znojmo. Pozváni a pohoštěni přijati od praotce hrabat Pražmů na hradě Bílkově u Dačic konali tu svatí apoštolové při vesnici Bílkově na návrší pouze hlubokou roklí odděleného od hradu svaté misie. Osada rozkládá se na břehu rybníka a protéká jí potok Vápovka přicházející od Želetavy a Říše, vynoucí se pod hradem v Č. Hrádku a byla osada Bílkov střediskem panství Dačického v pravěku.
Za doby svatého Methoděje povstal tu kostel sv. Jana Křtitele na návrší, kdež svatí věrozvěstové hlásali slovo boží v jazyku slovanském konajíce bohoslužby a při něm zřízena duchovní správa. Dačice byly tehdy asi nepatrnou vesnicí patřící k bílkovskému hradu.
Památný spis v Bílkovském chrámu Páně
Podle vyjádření našich předků, stojí Bílkovská zákristie přes tisíc roků, která ale dříve kostelem bývala - a panovalo zde náboženství pykardistické (nukardistické?). Dále se udává, že tento nynější kostel přes pět set roku stojí, od koho byl staven a na čí náklad, není znám jenom to jisté jest, že byl farním kostelem, bydlel zde farář a vrchnost. Když pak se vrchnost a farář v roku 1589 do Dačic přeložili, zůstával zde kaplan až do roku 1775 a k této farnosti přináleželi: Bílkov, malý Pičin, Hříšice, Dobrohošť, Manešovice a Jersice. Když pak skrzr nedostatek kněžstva byl kaplan z Bilkova na jiné místo přesazen a jenom každých čtrnáct dní duchovní z Dačic dojížděl do Bílkova služby Boží konat, oddělili se Budiškovice a Jersice a přidali farností k horní Slatině. - více v Bílkově nebydlel, těch prvnějšich sedm vesnic u Bilkova farnstí pozustali, sem pochovávali a každých čtrnáct dní od Dačického faráře služby Boží zde konané byli.
Dříve nebývali ve zdejším kostele žádné varhany až pak přičiněním zdejšího obecního kováře Františka Křížka, který zde z 19. rozen byl, malý positiv zřízen byl.
V roku 1842 byl zdejší kostel až pod malé oltářky nákladem kostelním a sedmi farních obcí sklenut, dříve byl stron a khor dřevěný, zem zmozaikovaná, khor postaven zděný, varhany od toho samého kováře Františka Křížka vpravené, pedál nový přidělán, což všecko čtrnáct set a pět a třicet zlatých šajnů koštovalo.
Též roku 1842 nechala obec Bílkov od toho samého kováře Františka Křížka zhotovit hodiny na věž, které osmdesát zlatých šajnů koštovali.
V roku 1827 byl velký oltář nákladem farníků od Jána Kandusa šlatira z nové Říše štafírován.
V roku 1861 byly obarvené postranni malé oba oltářky a oštafírované nákladem Vavřince Soukupa 15. z malého Pičína za 60 zl rakouského čísla.
Od roku 1827 až do roku 1866 bylo z dobrého oumyslu od mnohých dobrodinců ze zdejší farnosti mnoho k zdejšímu chrámu Páně obětováno a darováno; totiž: byl přelitý zvonek na věži sv. Donát, pluvial, kazule, antipendia, ubrusy, polštářky, obrazy, lampy a více kostelních věcí k výzdobě kostela věnováno.
V roku 1803 byla zdejší báň šindelem pobita, kterou práci konal a řídil tesařský mistr Matěj Vacek 38 z Bilkova.
V roku letošním 1866 byla na náklad farníků zdejší báň na věži plechem pokryta. Tesařskou práci řídil a konal Václav Vacek tesařský mistr 38 z Bílkova, syn prvnějšího Matěje Vacka. Klempířskou práci konal Martin Pelant, klempířský mistr z Dačic. Malou báňku a kříž nad ní štafíroval z Dačic František Klang.
Při všech opravách tohoto kostela a báně od roku 1842 až do roku 1866 nejvíce starosti a práce obětoval a vykonal zdejší soused Vavřinec Křížek z 10. on byl roku 1842 v Bílkově rychtářem, dále jest školním dohlížitelem a přednosta kostelního víboru. V této baňce se od starodávna nacházeli některé staré stříbrné peníze a některé se k nim letos ještě přidali a zase se sem všechny dávají v sumě 33 kusu. 21 stříbrných a 12 měděných.
Tuto baňku a kříž dnes to jest 10. června 1866 sem dával zase syn a vnuk předešlých tesařských mistrů Jan Vacek 38 z Bílkova. Tohoto roku byl v Dačicích farářem Jan Samohrd, školním učitelem v Bílkově Petr Bureš, představeným obce Bílkova Matěj Přibyl 26.
Oprava této báně, tesařská práce, dříví, plech, klempířská práce, pozlacení této báňky a kříže koštovalo dohromady 600 zl. rak. čísla to jest šest set rakouského čísla, které od přifařených obcí zapravené budou.
V Bílkově dne 10. června 1866
Petr Bureš školní učitel v Bílkově a spisovatel
|