Home
iRegion
Dačice
Telč
Jemnice
Slavonice
Studená
Velká Lhota
Waldviertel

První kostkový cukr na světě



Cukr vyráběný do 40. let 19. století v rafinériích byl dodáván obchodníkům ve tvaru homolí či klobouků, podřadnější druhy pak v kusech nebo ve tvaru větších bochníků. A potřebné množství cukru se muselo odsekávat. Výroba homolového cukru měla také řadu nevýhod pro výrobce, proto nápad kostkového cukru, Jakuba Kryštofa Rada, nalezl velký ohlas. První pokusy s výrobou kostkového cukru začal Rad již na podzim roku 1841.
Podnět k tomu dala zřejmě manželka Juliana, která se prý v srpnu toho roku zranila při sekání cukrové homole. A pak se na obědě obrátila na manžela a další přítomné úředníky dačické rafinerie s výzvou, aby nalezli způsob odstranění sekání cukru z homolí. Nebo snad i sama navrhla, že by se měl vyrábět ve formě kostek, neboť by se tak snadněji počítal.
Pokusy s výrobou kostkového cukru prováděl i zakladatel dačické rafinerie František Grebner, jenž nechával lít cukr do formy desek, které pak řezal pilou na malé kousky.
Koncem roku 1842 požádal Rad dvorskou komoru ve Vídni o udělení privilegia k výrobě kostkového cukru v Dačicích, které mu bylo propůjčeno dne 23. ledna 1843 na dobu pěti let. K budoucí ceně kostkového cukru Rad poznamenal, že jeho cena nesmí být zpočátku vyšší než kolik se platí za homolový, aby nový druh výrobků nalezl odbyt v široké veřejnosti.


...

Dačická rafinerie cukru, založená v roce 1833 Františkem Grebnerem, navázala na tradice cukrovarnické výroby, provozované od roku 1829 v blízkém Kostelním Vydří bratry Grebnerovými. Zatímco cukrovar a ostatní výrobny v Kostelním Vydří byly v podstatě manufakturními podniky s továrními prvky, při založení rafinerie se již projevily zásady nastupujícího továrního průmyslu.
Příčinami zániku rafinerie byla odlehlost Dačic od hlavních řepařských oblastí v Čechách i na Moravě. Dačice ležely i mimo hlavní dopravní trasy - jeden z nezbytných předpokladů průmyslové revoluce. Zároveň se zlepšováním technologie rafinerie cukru, vzrůstala dačickému podniku i konkurence jiných rafinérií, které byly budovány již přímo v řepařských oblastech. Technický stav rafinérie také zaostával, neboť majitelé nebyli ochotni investovat do stagnující výroby. Dačická rafinérie tak po dvou desetiletích své činnosti byla nucena zastavit provoz.



Výňatek z knihy Bohumíra Smutného - Po stopách kostky cukru v Dačicích aneb o jednom světovém prvenství