Historie Dačic
Zde lze najít různé konkrétní události z
dačické historie.
Historie
O počátcích Dačic Vyprávěl Ctibor Tovačovský z Cimburka v dnes
ztracených Rozličných pamětech Království českého a Markrabství moravského:
“Když byl moravský král Svatopluk vypuzen Huny z Vezprimu za řeku Váh,
vystavěl si nový hrad Velehrad. Domníval se, že byl poražen pro nepřízeň bohů;
chtěje dobýt ztracené země, vzýval se svým vojevůdcem Pobugem pekelné mocnosti a
bohyně pomsty Dračici a Tasanu. Stavěl jim sochy, největší na horní Dyji,
v místě odtud nazvaném Dračici, a na řece Oslavě, jejíž jméno značí “ Ó
sláva Moravanů”, v místě nazvaném Tasany.”
Ve skutečnosti se Dačice připomínají až na sklonku 12. století (1183), kdy tu byl
vystavěn kostel. Poloha Dačic při brodu přes řeku Dyji byla výhodná, takže se osada stala hospodářským střediskem
celého okolí. Původně tvořily Dačice spolu s blízkými osadami zvláštní statek, ale bez tvrze. Útočištěm obyvatelstva v době nebezpečí byl opevněný kostel na vršku nad původní
osadou. Někdy v prvé polovině 14. století byl dačický statek připojen k hradu
Bílkovu. Když byl Bílkov pobořen, nebylo za něj nejprve
potřebí náhrady, neboť majitelé panství
Krajířové z Krajku drželi blízký hrad
Landštejn na trojmezí Čech, Moravy a Rakous.
Krajířové z Krajku se přistěhovali v druhé
polovině 14. století z Krajiny (Kraňsko) do Čech, kde získali
hrad Landštejn a Novou Bystřici. Účastnili se horlivě válek proti husitům, v Čechách zdomácněli a později náleželi k předním stoupencům krále Jiřího z Poděbrad. Stav jejich držav dobře známe z převodu
panství v r. 1487, kdy Volfgang z Krajku postoupil svým synům Lipoldovi a Jindřichovi hrady
Cornštejn a Frejštejn, Jiříkovi a Kumátovi Landštejn a Bílkov a sám si ponechal
zboží dačické a novobystřické. Dačická větev byla známá svou přízní k jednotě bratrské. Vymřela po meči Oldřichem Krajířem 18.
července 1600, kdy paní Kateřina z Krajku prodává záhy Dačice v roce 1610 panu
Vilému Dubskému z Třebomyslic za 106 000 zlatých.
Následně se Dačice dostávají do držení
nejvyššího maršálka Českého království Lva Buriana Berky z Dubé. Za
třicetileté války město velmi utrpělo. Po jejím skončení zůstalo ve městě
kolem 100 obyvatel. Sotva se město zotavilo z ran válečných, dostavil se roku 1860 mor
a v roce 1890 velký požár, kterému padlo za oběť 80 domů. Tento a další požáry,
které v průběhu staletí následovali, zničili vesměs renesanční a barokní tvář
města, vyjímkou jsou jen některé domy na náměstí.
Po dlouholetých sporech o dačické panství mezi rodem Berků s Furstenbergů se v
roce1728 stává majitelem Jindřich Karel z Otsteinu, c.k. rada a velvyslanec v
Petrohradě. Za doby osteinské žilo město poměrně klidným životem, až napoleonské
války se citelně dotkly města. Dačice naposley mění svou vrchnost v roce 1809, to
když panství dědí člen německé říšské šlechty Bedřich Karel z Dalbergu.
Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a
průmyslu. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří
první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl
vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě.
V polovině 19. století se výrazně mění postavení města. Dačice se staly
sídlem okresu, ktrý zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi. Sídlem okresního
úřadu zůstali s vyjímkou let válečných 1940 - 1945 až do roku 1960, kdy po více
než stech letech ztratili sídlo okresu a ocitly se spolu s dalšími moravskými městy
a obcemi v Čechách.
|
|