Horopisně patří Dačicko do Českomoravské vrchoviny. Částečně sem zasahují její podcelky Javořická, Křemešnická a Křižanovská vrchovina a Jevišovická pahorkatina. Leží zde i nejvyšší vrchol Českomoravské vrchoviny, 836 m vysoký vrch Javořice. Nejvýznamějším vodním tokem je Moravská Dyje. Podnebí je drsné, ale zdravé a často bývá tato oblast nazývána Moravskou Sibiří. Spolu s Jemnicí a Slavonicemi tvoří výrazný trojúhelník v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny v bezprostřední blízkosti státních hranic s Rakouskem.
Na počátku 13.stol. zde vzniklo mohutné panství, ovládající rozsáhlé
území kolem Dačic a Slavonic. Na ostrohu vybíhajícím do údolí Vápovky byl ve
13.stol. vystavěn hrad a původně románský kostelík sv. Jana Křtitele. Areál hradu
a kostela byl oddělen trojitým příkopem od zbytku ostrohu, za druhým příkopem bylo
zbudováno předhradní opevnění, které se dosud nazývá bašta. Z jižní, severní a
západní strany chránily a znesnadňovaly přístup k hradu dva rybníky, později
zrušené.
Rod zakladatelů se nazýval z Bílkova a měl v erbu jelení roh. Oblíbená jména
členů rodu Ranožíř a Cizkraj najdeme v názvech vsí Rancířov a Cizkrajov.
Ranožířův syn Smil se těšil velké přízni Přemysla Otakara II., kterého
doprovázel při pruském tažení r. 1255 a r. 1277 se účastnil ratifikace míru
Přemysla II. s Rudolfem Habsburským. Rod pánů z Bílkova držel hrad ještě r. 1303.
Ve druhé polovině 14. Století získali panství páni z Hradce, v r. 1444 hrad jedné
noci přepadl a dobyl Hynek Ptáček z Pirkštejna. Roku 1459 koupil bílkovské panství
Volfgang Krajíř z Krajku, tehdy je hrad uváděn jako zbořený. Centrum panství se
přesunulo do Dačic. Zbytky hradu jsou patrné ve dvoře domu Na staré valše.
Kostel sv. Jana Křtitele byl kolem roku 1500 opevněn, původní románsko - gotická je
kaple s hrobkou, dnes sakristie. Nad hlavním vchodem ze západní strany stála
dřevěná věž, r.1803 nahrazená stavbou kamennou. V podvěží je původní gotický
portál hlavního vchodu. Dřevěný strop svatyně byl r. 1844 přeměněn za klenutý.
Hlavní oltář je portálový barokní ze druhé poloviny 18.stol. Při vstupu do kostela
je kamenný kříž z 18.stol. Proti kostelu stojí dům čp. 10 z roku 1850 s pozdě
empírovým štítem se štukovou dekorací.
Budíškovice (8 km)
Ves se poprvé připomíná r.1353, kdy ji vlastnil Ctibor z Budíškovic. Místní
vladykové zde koncem 14.stol. postalili tvrz. Před r.1579 Václav Zahrádecký ze
Zahrádek přestavěl chátrající objekt v renesanční zámek. Kolem r.1690 Maxmilián
Leopold Cantelmo přestavěl zámek barokně, byla vybudována kaple. Po r.1945 je zámek
využit jako domov důchodců. Na nádvoří ke kašna s datem 1697, před zámkem stojí
socha sv. Jana Nepomuckého z 18. stol.
Kostelní Vydří (3 km)
Poprvé se připomíná r.1305. Z řady majitelů byl nejznámější rod Koňasů
z Vydří, kteří měli ve znaku dva stříbrné buvolí rohy na červeném štítě.
Roku 1694 se stal majitelem císařský pošmistr ze Slavonic Gerhard Jindřich Butz z
Rolsbergu. Ten nechal na návší postavit kapli, předchůdkyni dnešního poutního
kostela. V r.1826 ho přikoupili ke svému dačickému panství Dalbergové. Jejich hrobka
je v lesíku naproti klášteru. V r.1829 byl zde díky bratrům Grabnerovým založen
první moderní cukrovar na Moravě. Rozsáhlý klášter, dnes sídlo Řádu karmelitánů a Karmelitánského
nakladatelství. K prohlídce pozdně barokní kostel P. Marie Karmelské.
Datum založení města je neznámé, nejstarší spolehlivá
informace o Telči pochází z období let 1333 - 1335, kdy celá oblast patřila
českému králi Janu Lucemburskému. Po roce 1339 vlastnil město rod pánů z Hradce.
Jejich zásluhou se původní vodní pevnost s gotickým hradem změnila v půvabné
renesanční město. S počátkem 17. stol. přechází Telč do vlastnictví rodu
Slavatů, následně pak Lichtensteinů - Kastelcornů a Podstatských - Lichtensteinů
až do roku 1945.
Jádro města je městskou památkovou rezervací. Impozantní
vzhled náměstí zesilují malé historické památky, jako je Mariánský sloup, kašny,
barokní sochy a městské brány. V roce 1992 byla Telč zapsána do seznamu světového
dědictví UNESCO.
Nová Říše (13 km)
Byla založena spolu s ženským premonstrátským klášterem asi v roce 1211 maršálkem
moravských vojsk Markvartem. Rozkvět obce ve středověku byl podmíněn nabýváním
obecních majetků a vydáváním privilegií. V roce 1363 byla obec povýšena na městečko.
Období úpadku zavinily především válečné události: husitská tažení, stavovské
povstání, třicetiletá válka... Historickou část tvoří kostel sv. Petra a Pavla s
budovami kláštera premonstrátů, který vždy býval kulturním a duchovním centrem
oblasti.
Jemnice (13 km)
Královské město bylo založeno roku 1227 na nalezištích zlata a stříbra, dolování
stříbra v okolí pokračovalo ještě v 16. století. Ve městě se zachovaly hradby,
románská věž rotundy z 12. století a kostel sv. Jakuba z 13. století.
Cizkrajov (8 km)
První zmínka o obci je z r.1301, kdy je připomínán Hartleb z Cizkrajova. V lesíku
severně od kostela stávala tvrz. Zanikla kolem r.1440. V 15.stol. byl postaven pozdně
gotický dvoulodní kostel sv. Petra a Pavla pod patronátem řádu strážců Božího
hrobu na Zderaze v Praze, s polygonálním presbytářem a severní věží, přistavěnou
r.1503. Loď je zaklenuta křížovými a hvězdicovými žebrovými klenbami, v chóru je
klenba síťová. Barokní fara pochází z r.1731. Na hřbitově je pěkný litinový
kříž z r.1835, dílo nedaleké dnes zaniklé bolíkovské huti. Na skále nad potokem
stojí socha sv. Jana Nepomuckého z 18.stol., kamený kříž u kostela pochází z
r.1872. Na návsi jsou sochy sv. Floriána a sv, Josefa z 19.stol. a kříž z r.1854.
Slavonice (13 km)
Městská památková rezervace, renovované náměstí s pozdně gotickými
renesančními fasádami, četná sgrafita. V mázhausech sklípkové klenby. Hraniční
přechod do Rakouska.
Hrad Landštejn (25 km)
Jedna z nejrozsáhlejších zřícenin hradu z doby románské. V
letech 1972 - 1990 byla provedena celková oprava.
Vstupenka na hrad:
Velká Lhota (12 km)
Je doložena už r. 1385. Obec má pozoruhodnou historii, danou silnou tradicí
české reformace. Po vydání toleračního patentu r. 1781 a špatné informovanosti o
něm se lhotečtí přihlásili k luterské církvi a r. 1783 rychle postavili modlitebnu
a faru pro luterského pastora. Poté zjistili, že většina ostatních obcí
přihlásila k reformované církvi. A tak od r.1787 měla každá církev svého pastora
a jen jednu modlitebnu, kde se střídala shromáždění. Po tzv. Protestantském patentu
r.1861, který dovoloval i nekatolickým církvím postavit kostel s věží, dokončili
r.1873 ve Velké Lhotě svůj nový, dnes horní kostel. Dochoval se v původním stavu i
s dřevěnými varhany F. Svítila. Luteránům zůstala původní modlitebna, dnes dolní
kostel, přestavěná novogoticky r.1876. Oba kostely dnes náleží jednomu
evangelickému sboru.
Montserrat (8 km)
Císařský plukovník Bartoloměj Tannazoll-Zill, pán na Bolíkově, zde nechal
r.1650 postavit kapli, do níž byla umístěna kopie sochy P. Marie Montserratské.
Koncem 17. stol. tady vznikly další kaple a poustevny. V letech1712-17 byl postaven
velký poutní kostel s předloženou terasou a v jeho podnoží zřízeny dvě kaple. V
r.1786 byl kostel zrušen a částečně rozebrán, novorománsky obnoven byl v letech
1858-65. Svatyně byla zamýšlena jako kopie benediktinského kostela ve španělském
Montserratu.
Hrad Roštejn, který se zvedá na skalnatém vrchu ve výši 677m v romantických
lesích u vsi Doupě, pochází z poloviny 14. století. Vystavěli ho asi pánové z
Hradce. Měl původně osmibokou věž s břitem, postavenou na skalisku a k ní
přiléhající hradní palác. Kolem r. 1353 byl obehnán gotickým opevněním s
kruhovými baštami. Jako sousední hrady byl pobořen pravděpodobně za husitských
válek. V r. 1477 byl však opraven a rozšířen hradní palác a předhradí. Nedlouho
po r. 1570 Zachariáš z Hradce hrad přestavěl a zřídil zde své letní sídlo. Tehdy
byl Roštejn zvýšen o jedno patro. Při přestavbě zůstala zachována osmiboká věž,
vysoká 28 m. V interiéru vznik velký rytíský sál a hradní kaple. U hradu byla
zřízena velká obora, chovali se tam mufloni, daňci, černá zvěř, ale v r. 1902 byla
zrušena. V 18. století se hrad znovu přestavoval. V r. 1915 hrad vyhořel, byl však
opět restourován, po r. 1955.
|
|