Velká Lhota u Dačic

obec na jihu Českomoravské vrchoviny uprostřed lesů v nadmořské výšce 600 m, s památkově chráněným Evangelickým tolerančním areálem. Ves byla založena v průběhu kolonizace tzv. pomezního hvozdu (rozsáhlé lesy na hranici Čech a Moravy) a připomíná se poprvé na tehdejším panství hradu Štamberka v roce 1385. Tehdy se nazývala Rozseč. Od roku 1414 náležela již k panství v Telči. Zdejší bývalý dvůr města Telče, později ve vlastnictví telčské vrchnosti, byl rozparcelován roku 1798; vznikla tak osada Poldovka (nazvaná po hraběti Leopoldovi Podstatském) mezi vrchy Hradiskem a Pivničkami, oběma v nadmořské výšce 760 m. Po vydání tolerančního patentu císaře Josefe II., roku 1781, který umožnil alespoň trpěnou oficiální existenci dosud pronásledovaných evangelíků, byla v obci postavena modlitebna dle tolerančních předpisů, tj. bez věže a zvonů, s vchodem od postranní cesty a s malými okny, vzhledem připomínající stodolu. V modlitebně se více než 80 let shromažďovali střídavě evangelíci luterského a reformovaného (helvetského) vyznání. Tato zvláštní situace vznikla tím, že se téměř úplně evangelické vesnice v okolí Velké Lhoty, které se nepřestaly po celých sto padesát let ve skrytosti hlásit k české reformaci - husitství a jednotě bratrské, po tolerančním patentu ke svému vlastnímu vyznání přihlásit nesměly. Měly volit pouze mezi luterskou a reformovanou církví. Všichni, kteří výslovně neuvedli reformované vyznání, ať řekli cokoli, byli zapsáni jako luteráni. Tak se stalo i ve Velké Lhotě. Většina ostatních tolerančních sborů se však ještě stačila přehlásit podle předběžné dohody k reformovaným. Ve vzdálené Velké Lhotě se o této možnosti dověděli pozdě. Většině se však přehlášení přece ještě podařilo, váhající menšina už zůstala luterskou. Tak byla postavena k původní luterské faře ještě další reformovaná. Po delší době, r. 1873, kdy po tzv. protestantském patentu bylo i evangelíkům dovoleno stavět kostely s věžemi, byl potom vybudován tzv. horní kostel. Z původní modlitebny se pak přístavbou stal tzv. dolní kostel. Tak vznikl v České republice ve venkovské obci ojedinělý a proto památkově chráněný doklad zvláštního historického vývoje. Celý areál je vlastnictvím ČCE, v níž se konečně r. 1918 směli znovu spojit uměle rozdělení evangelíci. Areálem provádí systém informačních tabulek; v tzv. horním kostele s rovněž památkově chráněnými varhanami z roku 1873, se konají koncerty a jiné akce. Je tam i výstava české reformace.

Doc. PhDr. Eva MELMUKOVÁ