Dyje

Slovo Dyje znamená zde onde v Čechách tolik, co odry neb týčky, z nichž se patra ve stodolách dělají, a podlé toho mohlo by se jmenovat Dyje rozuměti na řeku, která má počátek v lese odrovém, což by ovšem dobře se srovnávalo s místy, odkud Dyje se prýští... Pravdě však podobno, že se tím slovem za starodávna něco jiného vyrozumívalo, což v zapomenutí přišlo, jako se na př. v národu českém zapomnělo, co jmeno Morava znamená, ač nikdo nepochybuje že jest slovanské.

Viz Šembera: Dějep. ř. a. literat. čes. I., stana 167.

Morava

Co se týká jmena naši vlasti, odvozují je někteří učenci z jazyka keltického, majíce za to, že praobyvatelé naší země byli Keltové, jichž následovali Němci a těchto pak Slované, podrževše původní jméno. Necháme učených hádek a podotýkáme toliko, že koncovka -ava velmi často se nachází v jmenech slovanských řek v rozličných krajinách, jako: Vltava, Otava, Opava a t.d. a že nad to více i v jiných slovanských zemích potkáváme se s týmž samým jmenem říčnám, tak srbská a bulharská Morava v Srbsku, pak v Čechách a jinde. Podle řeky pak nazvali osadníci celou zem Moravou a podobá se velmi pravdě, že původně jen bydlitelé na poříčí řeky nazváni jsou Moravané, (jak hanáci od hané), ktréžto jmeno pak všem obyvatelům dáno jest zároveň se jmenem od řeky na celou zem přeneseným. Že jmeno řeky přeneseno na obyvatelstvo a ne naopak, patrno z toho, že až podnes mluvíme na Moravě a nikoli v Moravě, což všudy se stává, když se o obyvatelích poříčí zmínka činí. Není pochabnosti, že přistěhovalci vždy částečně tam se rozšiřují, kde rozšiřování jest nejsnadnějším t. j. podél řek, a čím větší řeka, tím větší otvor obvzláště v hornaté krajině.
Co se týče významu slova Morava, má Dr. H. Jireček za to, že souvisí s názvem moře a t. d., znamenajíc tedy vůbec vodu. Prof. Šembera dí o Moravě v Děj. řeči a liter. českosl. na str. 174: Slovo Morava má podnes průchod v řeči bulharské, znamenajíc v ní louku či místo lučnaté. Ve věstníku Cařihradském na r. 1849 píše se na př. takto: "Čertiri varhi-ot dolu im je zelena morava, kak to niekoja rajska gradina" t. j. čtyři vrchové od spodu mají zelenou louku jako nějakou rajskou zahradu. Totéž slovo, toliko s proměnou hlásky o v násloví v u (Murava) značí v jazyku ruském drn či pažit. Jest tedy Morava řeka, která má počátek svůj v lučinách neb místech drnovitých. První zmínku o Moravanech činí letopisy franské r. 821, kdežto nazváni jsou Marvani, roku 873 ale již Maravi, obojí slovo ale skrývá patrně slovanský název Moravané. I jmena Marahenses bať i Ramahanenses dali Frankové naším předkům podle řeky, jižto nazývali Maraha, z čehož německý název řeky Marh, March a jmeno země Marhen povstalo, kdežto legendy staroslovanské velmi důrazně píšou Morava a moravský jako v životopisu svat. Cyr.: Rastislav moravskyj knez ... došedšu jemu Moravy a t. d. (Světozor 1859, č.22)

Němci

na Moravě žijící naležejí k horno-německému skupení a dělí se ve dva kmeny:

kmen s u d e t s k ý, jehož členové takřka v nepřetržité řadě podél hor Jeseníckých bydlí, souvisí se svými rodáky v Prusku a Čechách. Kmen tento zasahuje až k Olomouci a Novému Jičínu. Připočísti k němu ale slušno německé ostrůvky okolo Svitav, Mor. Třebové a Mohelnice.

kmen b a v o r s k o - r a k o u s k ý, k němuž náleží dle řeči také ostrůvek německý okolo Jihlavy, obývá jižní koncoviny Moravy podle řeky Dyje.

Mimo tyto souvislé bydliště jsou Němci po celé zemi v městech buď větším, buď v menším počtě roztroušeni. Mezi oběma kmenama, sudetským totiž a bavorsko-rakouským, stává velkého rozdílu. Onino jsou chladný, motorný lid, který s neunavnou pilností průmyslu se věnuje, všude pracovitost, všude dychtění po výdělku; tito jižní Němci, obírají se nejvíce obděláváním vinohradův svých, milujíce i víno samé a jsou tím čilejší, rozháranější, jako každý lid, který víno pije. Sudetský Němec vyznamenává se chladnou rozumností, jihomoravský prudkou citlivostí, která jej k náhlosti svádí, ačkoliv snadně usmířiti dává, kdežto sudetský Němec tak snadno nepustí, čeho si jednou umínil.
Až do konce 12. století nebylo ani v Čechách ani na Moravě Němcův usedlých. Kolonisace čili osazování Němcův po Moravě nastalo teprv na začátku 13. století, když knížata česká na bývalé župní pozemky, tenkráte ale již knížecí, osadníkův povolávaly. Za onoho času také mnohé předhradí obdržely práva měst podlé vzoru německého. Tímto osazováním se vysvětluje, proč Němci právě blíž hranic moravských u valném počtu a ostatně jen v malých ostrůvkách se nalézají. Neocenitelný vliv mělo toto osazování Němcův na vývin měst a měšťanství vůbec. Neb teprv od toho času měst v pravém slova smyslu máme.
Počínaje od r. 1210 byla krajina na Dyji během nějakých 50 let úplně poněmčena. Týmž časem šíříli se Němci vůbec okolím Znojemském a Slavonickém, v okolí Jihlavském ...
Nejvíce ale získala země zakládáním buď nových měst, aneb pozdvižením starých předhradí na města, aneb udělováním městských svobod městysům. Nejstarší místa moravská, právem německým obdařená, jsou: Břeclav 1214, Bzenec 1223, Unčov 1223, Znojmo 1225, Jemnice 1227, Hodonín 1228, Brno 1243, Litovel 1243, Hranice 1240, Jihlava 1247, Jevičko 1249, Kyjov 1240, Svitavy 1256, Braunsberk 1269, Mohelnice 1273, Kroměříž 1290, Příbor 1292 a t. d.
Okolo Čejče založena jest od manžele císařovny Marie Terezie kolonie francouzská, jejížto obyvatelé z většího dílu ale již francouzštiny zapomněli.