Lhota Velká - historie

Lhota, vzniklá pod zalesněnou horskou skupinou Javořice - Hradiska vyklučením lesů, byla jmenována ještě roku 1404 pouze Rosečí, ve stol. XVI. zapisována jako Lhota = Roseč a Lhota, ve století XVII. již jen Lhota. V 17. stol. psávalo se také Lhota u Řečice.
Lhota s osadou Poldovkou leží 11 km SZ Dačic na okresní silnici Dačice - Studená - Počátky a jest chráněna k severu horou Hradiskem (769 m). Mezi Babím vrchem (611 m), zvedajícím se na jih k Radlicím a Vrchem (639 m), zakrývajícím pohled na východ k Řečici, jest vkleslina potůčku pílícího k potoku Volfířovskému. Vysoká poloha a kamenitá písčitá půda (role jsou spoustu balvanů poseta) jen po tuhé práci rolníkově skrovnější odměňující úrodou. Ze 44 č. domovních jest č. 31 bývalá fara ev. augšb. vyznání, č. 37 fara ev. ref. vyznání, č. 38 škola, č. 6 obecní chudobinec. V čísle 22, jež patří nábožnské obci ev. ref. vyznání, umístěn poštovní úřad, zřízený r. 1890. Obyvatel napočteno r. 1921: 244 Č., z nichž 19 kat. a 225 českých br. evang.
Jako za stara počítají větších rolnických usedlostí pouze 10 (půllány). Většina osadníků jsou domkáři s nějakými poli. Z jiných živností jsou 3 kameníci, kovář, kolář, zedník, obuvník. Na č. 20 je hostinec s obchodem potravinami, na č. 28 hostinec s kupectvím.
Jména tratí: u Lísku, Vosičí, Přední a Zadní Žipkova, Paseky, Radvání, Za poustky, u Jablunky.
Z daleka bělí se a vítají příchozího dva kostely, prostřed obce s obou stran silnice proti sobě stojící, pohled to zřídka u malých vesnic vídaný. Jsou to kostely dnes českobratrské církve evangelické, dříve starší vyznání augšpurkého, novější vyznání reformovaného. Lhota obyvatelstvu vyznání těch v širém okolí roztroušenému jest vsí farní.
Bývalá církev aveng. augšpurského vyznání byla založena péčí sousedů lhoteckých Jelínka a Tvrze hned po vydání tolerančního patentu. Dne 18. května 1782 povolilo c. k. gubernium stavbu modlitebny. Počalo také se stavbou fary, v níž byla jedna světnice určena pro školu a dne 27. září 1782 uvítán farností prvý duchovní Daniel Bočko ze Slovenska, kterýž však již po roce odešel. Dne 26. září 1784 dostavěna i modlitebna.
Současně založen za obcí hřbitov. Mladičká církev hned v začátcích svých zápasila s povážlivými nesnázemi. Když přihlašovali se osadníci u svého vrchnostenského úřadu v Telči jako vyznavači evangelia a dáno jim na vůli, voliti buď církev augšpurského vyznání, buď reformovaného vyznání (tehda zvanou obecně helvetskou), tu neznajíce podstaty ani prvého ani druhého vyznání, nazdařbůh si vybírali. Přinášeli knihy do té doby zakázané, prý hlavně Komenského Praxis pietatis - žádajíce, aby do té církve zapsáni byli, jež s učením té knihy souhlasí.
Trpce nesli, že prvý farář augšpurského vyznání při obřadech sv. Večeře Páně jinak si vedl, než jak čítávali potají ze spisů českobratrských. Trapně se jich dotklo, když farář Bočko, zavrhnuv oblíbený kancionál českobratrský, nový zpěvník dal v Hradci tisknouti. A tak ustavila se 1787 církev reformovaná, k níž přešly hned dvě třetiny osadníků Lhoteckých.
Prvním duchovním této církve ustanoven Theofil Štětina (Stettinius). Fara postavena jemu 1789 vedle fary staré. Na zbudování vlastní modlitebny nebylo však pomyšlení. A tak konány bohoslužby oběma vyznáními střídavě. Kostel vyhrazen reformovaným od 8 - 10 hod. dopoledne a od 1 - 2 hod. odpoledne. Teprve dne 12. srpna 1867 počato se stavbou kostela pro církev reformovanou. Posvěcen dne 21. října 1873. Roku 1877 opatřeny dva zvony.
Kostel tento jistě jest dílem víry a lásky i veliké obětavosti. Vždyť zaplatil na stavbu každý půlláník úhrnem 149 zl., čtvrtník 100 zl., familiant 50, domkář 34, podruh 16 zl., což znamenalo 1600% přirážky ! Oba kostely jsou pěkné stavby, mající štíhlé věže s jehlancovými střechami.
Po sloučení obou konfesí pod jménem Českobratrská církev evangelická, sloučeny obě dřívější duchovní správy v čes.-brat. evang. farní úřad. Farnost má velkou rozlohu a 5 kostelů: 2 ve Lhotě, ve Valtínově, Strmilově a v Telči u sv. Ducha. Od roku 1922 působí zde Jaroslav Štulc. Obou zdejších kostelů se používá společně, v zimě menšího, v létě většího.
Katolíci jsou přifařeni do Volfířova.
Školu zdejší zřídili si osadníci hned, když v církev se ustavili. Nehotovost, rozháranost poměrů byly i škole na závadu. Byltě učitel Jan Fryček aušpurského vyznání záhy osočován, že pokoj ruší a s dětmi reformovaného vyznání špatně nakládá. Až s podivením jest, že při úřední komisi, tehda po všech školách krajským úřadem vyslané, dne 21. května 1788 přáli sobě obě církve učitele - katolíka. Fryček sice přestoupil ke katolictví, ale na škole nezůstal. Mimocírkevní úřad ustanovil jakéhosi Klimeše, který opět brzo odešel. I přikročila církev reformovaného vyznání ke stavbě náboženské školy 1789 - 1790, na níž učitelem dosazen J. Kouba z Radlic. Po něm učiteloval do roku 1825 Krištof Kraus. Za Josefa Leitgeba přestavěna škola tak, jak dosud ji vidíme a zřízena v Radlicích 1862 školní expositura. Po něm učiteloval Tomáš Bukáček - 1873, Josef Kadlec - 1898, Karel Dvořáček - 1908, odtud nynější Josef Lojka.
Škola přestala býti náboženskou roku 1877. Také nedělní konfesionální školy v Heřmanči a v Sumrakově zašly. Do Lhoty přiškolena jest pouze Poldovka.
Od nepaměti patřila krajina kolem hory Hradiska ke hradu Šternberku u Mrákotína, tvoříc vesnicemi Radlicí a Šachem nejvzdálenější cíp panstvní toho, splynulého od roku 1474 s Telčí. S oběma jmenovanými vesnicemi uvádí se roku 1385 i "Roseč", naše Lhota. Mimo dvůr bylo tu ve století 16. jedenáct gruntovníků, jakož vykazují panské urbáře.
Tím, že v širých lesích jesště v 16. stol. dále bylo pláněno, přibylo pánu v Telči hodně platů. Tak roku 1575 uloženo nově na ty, kteří kolem Olší ujali se nových plánišť, ročního platu nad 9 kop gr. Ze Lhoty platili Klimeš, Duchek, Jan, Matouš, Pykal, z "Nové Královny" dva usedlí: Linhart a Velanta. Z jiter platili 1582 Marek a Klimeš. Tehda úročila Lhota - Roseč každého úroku po 4 kopách 5 gr. a 2 denáry, roboty ve žních bylo 17 dní. U dvou čísel byly i malé mlýnce. Úroku ze dvora měšťanů platilo se po 15 gr.
Za pánů z Hradce čítali k rychtě Šachovské: Šach, Lhotu - Roseč, Olší; za Slavatů jmenovali rychtu Lhotskou.
K naší Lhotě se vztahují čtyři pergamenové listiny, nyní v městském muzeu v Telči uschované, z nichž dovídáme se, jakým způsobem dostala se obec Telč v držení zdejšího dvoru. První listinou psanou v Hradci Jindřichově v úterý den slavný sv. Barbory roku 1515, vyznává pán Adam I. z Hradce, že za mnohé služby ur. vladyky pana Štilfrída z Lukavce, služebníka svého, dal jemu a dědicům jeho dvůr svůj dědičný ve vsi Lhotě, kterýž slove Radkovcův, z kteréhož každý rok se platí půl kopy gr. platu ročního, ovsa 6 žbérův, kur 6, žencův 6, vajec 1/2 kopy tak, aby to všecko témuž p. Štilfrídovi dávalo a platilo se. Adam vyhradil si pouze právo předkupní, kdyby měl dvůr přijíti opět na prodej. Ale již roku 1517 na den sv. Floriána prodal pan Štilfríd vše za 400 kop míš. purkmistru a radě města Telče.
Také druhý dvůr anebo grunt po + Janu Dvořáku "na Lhotě jinak Roseči", který odúmrtí spadl na vrchnost, prodal Adam I. z Hradce "k snažným a pokorným prosbám" svému písaři panství teleckého, roku 1526 za 50 kop gr. Avšak pan Adam vymínil sobě i erbům svým z gruntu placení některých úroků a dávek.
Nový majetník, plným jménem Matouš Špetlův z Obrvaně, jako soudruh jeho Štifíld, prodal dvůr roku 1543 v pondělí na den sv. Jiří purkmistru a radě města Telče. A vydělal řádně, dvůr prodán za 430 kop míš., z nichž zaplatili za rok 100 kop, potom pak ročně spláceti měli po 40 kopách.
A tak od roku 1517 vládli purkmistr a rada města Telče pozemním zbožím při dvoře lhoteckém, roku 1543 zveličeném, déle dvou století. Pro odlehlost (10 km) svou a neschůdnou cestu z Telče býval dvůr pronajímán, občas jen ponechalo si jej město ve vlstní správě a hospodařil tu šafář. V rejstřících o lovení ryb zapsány jsou ve Lhotě i rybníky: Velký, Poboční a Podmostní. Jest dosud v paměti lidské, že dvůr zdejší byl v místech nynějších čísel 41, 42, 44. Ještě v letech 1840tých bydlely tu čtyři rodiny, příslušející do Poldovky.
V účtech obec. teleckých 17. stol. shledáváme se se zápisy příjmu a vydání na "obecní dvůr na Velké Lhotě". Jako příjem pravidelný při sv. Jiří i při sv. Havle zapsáno 13 zl. 30 kr. Ale zapisuje se dvůr jako "zpuštěný". Známo, že za panování císařovny Marie Terezie úřady počaly přisně k tomu dozírati, jak se na obecních dvorech hospodaří. Později bylo přímo úřady naléháno na prodej neb rozkouskování takových realit. Nebránila se "duchu času" ani Telč.
Vyžádavši si svolení úředního (representace a komory v Brně), jež došlo 24. dubna 1756, prodala Telč dvůr ten se vším příslušenstvím (se 3 rybníčky) teleckému panství. Z kontraktu ze dne 30. června 1756 dovídáme se, že obec byla nucena dvůr prodati na zaplacení svých dluhů. Smluvená tržní cena 2000 zl. ani nestačila! Majitel panství nevyplatil obnosu v hotovosti, nýbrž převzal na sebe dlužní úpisy obce. Jelikož "od mnohých let byl důr pronajímán", nepřevzal nový majitel žádného hospodářského nářadí. A tak ujal se panství po 200 letech a na dvorech choval se hlavně jalový dobytek "na kolnách", postavených daleko nad vsí. Konečně zhostilo se panství roku 1798 všeho hospodářství rozprodejem rouzkouskovaných pozemků.
Roku 1850 vybaveno naposled 30 m. polí lhoteckých, z nichž platila se vrchnosti roční činže.